ROD CHAETOPELMA
Ausserer,1871
Tento rod patří do čeledi Theraphosidae, podčeledi Ischnocolinae. Vyskytuje se na území Afriky a Euroasie, v zemích, jako jsou Turecko,Kypr, Egypt, Sýrie, Saudská Arábie, Jemen, Izrael, Irán, Libanon, Súdán atd..
Do rodu Chaetopelma lze zařadit tyto popsané druhy: Chaetopelma olivaceum ( Koch, 1841 )- typový druh. Dále: Ch. adenense, Ch. arabicum, Ch. gardineri, Ch. gracile, Ch.anatolicum, Ch. karlamani, Ch. shabati, Ch. strandi, Ch. webborum.
Do podčeledi Ischnocolinae se řadí také rody : Hemiercus, Cratorrhagus, Heterothele,
Holothele, Ischnocolus, Nesiergus, Oligoxystre, Plesiophrictus, Proshapalopus.
Rodů a druhů může být samozřejmě více, nebo mohou být časem, nebo již byli revidovány. Jedná se o zemní sklípkany, kteří většinou obývají lesy, křovinaté stepi, ale také domy.
CHAETOPELMA GRACILE
(Ausserer,1871)
Tento sklípkan má svoji domovinu na Kypru. Sameček i samička mají základní zbarvení hnědé s šedobronzovým odstínem, hlavohruď má zlato-hnědou. Samec je 4 – 5 cm velký v těle. Má hnědé až růžové, jemné chloupky na nohách a zadečku. Ve své domovině druh obývá relativně vlhké biotopy v teplejších oblastech (okolo 80%). Staví si zde zvonovité pavučiny pod kameny a zdmi.
Chov v teráriu: Je vhodné terárium pro zemní druhy ( 20x30x20 cm)- VxŠxH. Jako podklad je vhodný lignocel, hrabanka s příměsí hrubšího písku. Terárium udržujeme z poloviny vlhké. U mláďat však pozor na příliš převlhčený substrát. Raději mírně orosíme stěnu aby mohli mláďata pít. Vlhkost mírně zvýšíme pouze před svlekem, aby se v nádržce vytvořilo vhodné mikroklima. Dle mých zkušeností se pavouk obvykle před svlékáním zahrabe do substrátu a ve vytvořené komůrce se svlékne. Po svleku zde ještě několik dní i týdnů setrvá. U dospělých jedinců je v teráriu nutná mělká napáječka, neboť tito pavouci často pijí. Pavouky krmíme přiměřeně velkými cvrčky, nebo šváby. Dospělci pozřou i myší hole. Mláďata krmím obtýden, dospělec pozře 2 až 4 holata do dalšího svleku. Teplota v teráriu by se měla pohybovat mezi 21 – 25 stupňů Celsia.
Tento druh bych nedoporučil začátečníkům ze dvou důvodů:
Pavouk sice většinou prchá, ale často se brání kousnutím a navíc účinky jeho jedu nejsou, pokud vím dostatečně popsány.
Poprvé jsem si zakoupil 3 exempláře tohoto druhu na podzim 1999. Všichni 3 byli údajně po 1 svleku . Mláďata jsem umístil do filmovek a jako podklad jsem použil lignocel, který jsem udržoval přiměřeně vlhký. Dostatečně jsem krmil. Přesto – první chovanec uhynul za 17 dní, druhý za 32 dní a třetí za 40 dní od zakoupení. Myslím, že jsem dodržel všechny ideální zásady chovu, přesto uhynuli
bez mě známé příčiny a aniž by se nějaký svlékl. Myslím si proto, že chov tohoto sklípkana je náročnější, než u běžně chovaných druhů a rodů.
Michal Toráň
Použitá literatura: František Kovařík - Sklípkani,1998
Volker von Wirth – Sklípkani- Jak na to, 1998,
L. Klátil – M. Veselý – Krasavci s chlupatýma nohama, 1995,
N.Platnick, The World Spider Catalog 2000-03.
