Sklípkani rodu Poecilotheria

Simon,1885

V březnu roku 2000 jsem si na pražské burze "Brumlovka", zakoupil od pana Vítězslava Honsy dva exempláře ve 3.svleku. A to Poecilotheria ornata a Poecilotheria regalis. O dva měsíce později jsem výměnou získal Poecilotheria fasciata, která byla ve stejném svleku jako předchozí dvě. Tito sklípkani mě oslovili svou barevností a hlavně zvláštní polohou svých nohou, když sedí na kůře. Nohy úzce podél těla, natažené, jak jen to jde. Poecilotheria jsou hodně aktivní až v noci, kdy prozkoumávají okolí svého úkrytu a čekají na svou kořist. Jak daný druh vypadá, Vám zde jistě nemusím popisovat. Co se týká chování, je v knihách často zmiňována agresivní povaha těchto sklípkanů. Já však s tímto tvrzením moc nesouhlasím, protože moje "holky z Cejlonu" jak jim s oblibou říkám, jsou klidní jedinci. Samozřejmě platí, že nic se nemá podceňovat a opatrnosti není nikdy dost! Chovám je ve standardním teráriu pro stromové druhy. Výška je 30 cm, šířka i hloubka 20 cm. Uvnitř terária jsou ovocné větve, na substrátu vypodložené kameny, aby nechytaly plíseň. Nechybí ani korková kůra, kterou tito sklípkani s oblibou využívají jako úkryt. Navršení substrátu je asi do výšky 6cm, roste v něm i živá rostlina (konkrétně Syngonium), která pomáhá udržovat v teráriu příslušnou vlhkost. Petriho miska s čistou vodou, teploměr a vlhkoměr jsou samozřejmostí.
Co se potravy týče, od začátku byli tito sklípkani zvyklí na potravu skládající se hlavně z moučných červů a později i z cvrčků. Přijímali je bez problémů a rovněž tak jednotlivé svleky sklípkanům nečinily žadný problém. Nejvíce z nich rostla Poecilotheria ornata. Již v 7.svleku jsem mohl ze svlečky bezpečně určit její pohlaví. Byla to samice. Její markantní nárůst přišel v 9.svleku (dne 1.7.2001), kdy rozpětí nohou činilo úctyhodných 19 cm. Proto jsem začal shánět samce. Po několika dnech (24.7.2001) se mi to podařilo. Samec byl jen o něco menší než samice, byl 3 týdny od dospělostního svleku a 4 dny po přečerpání. Takže 24.7. 2001 večer jsem začal pářit. Vpustil jsem samce do terária k samici a ten ihned začal makadly bubnovat. Samice vylezla z úkrytu pod kůrou a začala samcovo bubnování opětovat. Samec na nic nečekal a rychlým přískokem se přiblížil k samici, nadzvedl ji, a asi v 10 sekundách ukázkově odpářil. Samice ho v poklidu a bez útoku nechala, aby se vzdálil. Odebral jsem ho do plastové krabičky, ve které se přes noc přečerpal. Druhý den po páření přijala samice jedno velké myší hole a 3 cvrčky. Kokon samice vytvořila 16.12. 2001 (tedy po necelých 5-ti měsících). Až do odebrání kokonu se o něj starala, obracela ho a přenášela ho na místa s nejlepšími podmínkami pro vývoj jejího potomstva. Dne 23.1. 2002 ráno jsem kokon po 5 týdnech odebral a opatrně ho rozstřihl. Uvnitř jsem spatřil veliké pralarvy. Vyjmul jsem obsah kokonu na připravený ubrousek, abych zjistil v jakém jsou stavu a spočítal je. Zjistil jsem, že je tam 108 ks zdravých pralarev a jen 4 ks zčernalých vajíček. Poté jsem parlarvy vrátil zpět do kokonu a uměle „doinkuboval". Asi 15.2.2002 se pralarvy svlékly do nymf II. a 10 ks bohužel uhynulo v důsledku špatného svlékání. Zhruba po týdnu nymfy II začaly měknout a proto jsem zkoušel „zaexperimentovat" s teplotou a vlhkostí. Vše bylo však marné. Uhynulo 47 ks. Nepodařilo se mi přijít na to proč. Zbylých 45 ks se 19.3. 2002 svléklo do 1.svleku. Jelikož to byl můj vůbec první odchov Poecilotheria, tak jsem byl rád, že přežilo alespoň těchto pár jedinců.
Podobný průběh páření a následné stavby kokonu bylo i u Poecilotheria fasciata. Samice byla v 9. svleku. Pářil jsem 16.2.2002, ale tentokrát byl kokon hotov za necelé dva měsíce tedy 12.4.2002 Odebral jsem jej až po měsíci a našel jsem v něm 123 ks krásných a zdravých nymf 2, které se 19.5.2002 svlékly do 1. svleku. Tentokrát přežilo všech 123 ks. Vyplynul z toho pro mě jediný závěr: Ponechat kokon, pokud to okolní podmínky dovolí, co nejdéle v péči samice. A ještě jedna zajímavost. V září, přesně 24.9.2002 mi tato samice postavila bez páření další kokon. Myslel jsem,že je to "planý kokon", ale k mému překvapení, jsem v něm našel po otevření 30.10. 2002 - 68 ks zdravých nymf 2, které se asi během 14 dnů svlékly do 1.svleku. Samice se v období mezi tvorbou obou kokonů nesvlékala, a tak si zřejmě uchovala sperma od původního samce.
Poecilotheria regalis jsem pářil v 10.svleku, dne 8.8. 2002, samcem, který byl o mnoho menší než samice. Byl ale čerstvě svlečený a přečerpaný, takže šance k případnému úspěšnému útěku po páření tu byla. Vpustil jsem samce do terária, a ten o sobě dával ihned vědět. Samice mu okamžitě vyšla vstříc, ale jakmile se vzájemně dotkli nohama, dala se samice na ústup. To se opakovalo asi půl hodiny. Samec čekal ve spodní části terária, těsně nad zemí a bubnoval. Po nějaké chvíli přišel tak nečekaný výpad samice, že jsem mu nemohl zabránit, ačkoliv jsem měl v ruce připravenou vařečku, k případné obraně. Samice se vyřítila z hnízda, doslova seskočila z kůry přímo na samce a usmrtila jej. Mé překvapení bylo o to větší, že samice byla nažraná, den před pářením dostala myší hole. Nechtěl jsem to ale vzdát a po 14.dnech jsem sehnal jiného samce. Byl jen o něco málo menší než samice. Z obavami, ba možná i s hrůzou jsem samce vkládal do terária k samici. Avšak k mému překvapení se po samcově vábení, nechala samice vylákat z hnízda. Já jsem se mezi tím klepal strachy s vařečkami v ruce a čekal, co se bude dít dál. Samice se pomalu přibližovala k samci, asi 5 cm před ním se zastavila, zvedla přední část těla a prakticky se sama samci nastavila. Ten jí posléze dvakrát úspěšně odpářil (dvakrát zasunul do samičí spermatéky svoje embolusy). Stál jsem u terária, jak opařený. Vůbec jsem si nedokázal extrémní chování samice vysvětlit. Samec se po páření s klidem „odporoučel" a samice ani poté nejevila žádné známky agresivity. Dala přednost očistě svého těla. Samec se hned druhý den ve své přepravce přečerpal a samice po páření přijala dvě myší holata a jedno saranče. Zvětšila své obydlí a zapředla se v hnízdě. Občas jsem přes sklo viděl, že dělá ještě menší úpravy hnízda, ale jinak se nic nedělo. Její abdomen začal nabývat na rozměrech, což bylo dobré znamení, že kokon bude co nevidět. Avšak po 4 měsících od páření samice svoje obydlí kompletně zbourala. Zdálo se, že není něco v pořádku a tak jsem ještě o dva stupně zvýšil teplotu a vlhkost, (tj. na 29°C a téměř stoprocentní vlhkost). Ještě ten večer samice začala opět zapřádat své hnízdo, ale nakonec ani po 8 měsících od páření samice kokon neutvořila. Tak jsem to začal konzultovat se svými kolegy. Názory se různily. Jeden mi radil snížit teplotu i vlhkost. Druhý radil zatřást s teráriem, a samice v domnění, že je v nebezpečí udělá kokon. Přiznám se, že si mi tato druhá rada zdála trochu agresivní, ale pokud to mělo samici přimět ke stavbě kokonu, proč to opatrně nevyzkoušet. Vzal jsem tedy terárium se samicí do ruky a tak 30 sekund s ním třásl. Zopakoval jsem to vždy po hodině ještě třikrát. Samice v teráriu byla zjevně zmatená, ale snažil jsem se a doufal jsem , že jí neublížím a že to pomůže tvorbě kokonu. Dne 5.5.2003 jsem po příchodu z práce zjistil, že samice, zřejmě přes noc, udělala kokon. Měl jsem radost i když ten způsob, jakým jsem ji k tomu donutil, se mi zdál trochu agresivní. Dne 12.6.2003 jsem kokon odebral. Po rozstřihnutí jsem v něm našel celkem 89 ks pralarev nezdravé barvy. Byly navíc všechny slepené. Samice zřejmě kokon napíchla chelicerami a propíchala nějaká vajíčka. Napočítal jsem 11 ks mrtvých palarev a zbytek se snad podařilo zachránit. Palarvy se 28.6.2003 všechny svlékly do druhého larválního stádia. Po návratu z nemocnice dne 14.7.2003 se nymfy 2 začaly svlékat do 1.svleku. Celkový odchov tedy byl 78 ks zdravých jedinců.
Koncem března jsem za záhadných okolností získal dospělou samici i samce Poecilotheria subfusca. Samec se po týdnu který strávil ve vyhrazeném teráriu přečerpal, a tak mohlo dojít na samotné páření tohoto atraktivního druhu. Pokud by se mi to povedlo a měl jsem i nějaký odchov tohoto druhu, byl bych zřejmě teprve druhým úspěšným v České republice. Byla to pro mě lákavá výzva. Páření jsem uskutečnil dne 2.4.2003 ve 21.30 hod. a proběhlo tak rychle, že jsem stačil jen spatřit jak samec zasouvá nejprve pravý a pak levý bulbus do pohlavního otvoru samice. Poté se samec vzdálil a já ho v klidu přemístil do samostatného terária . Třetí den jsem u něj v teráriu objevil zbytek spermatické síťky a tak jsem si mohl být stoprocentně jist, že se páření povedlo. Samice sežrala dvě myší holata a zapředla se ve svém úkrytu za korkovou kůrou. Za dva měsíce jsem v teráriu objevil kokon. Nebyl sice nějak veliký, jen asi 3cm průměru, ale měl jsem radost, že kokon mám. Rozhodl jsem se, že kokon ponechám samici co nejdéle a jenom v případě nějakých nenadálých komplikací bych jí ho odebral. Ve čtvrtek 3.7.2003 byl však můj nejčernější den. Nalezl jsem sice samici jak drží kokon, ale samice byla mrtvá. Ihned jsem kokon odebral a rozstřihl ho. Uvnitř byla kašovitá hmota, která silně zapáchala. Objevil jsem jen dvě pralarvy, které se měly k životu. Opatrně jsem je otíral vatovými tyčinkami a doufal, že přežijí. U samice jsem po otevření jejího abdomenu zjistil, že byla plná nějakých larev. Okamžitě jsem ze skříně vyndal její terárium a doufal jsem, že jsem si snad do chovu nezanesl nějakou nákazu. Po ohledání jejího terária jsem nalezl něco, co se podobalo Lumčíkovi žlutonohému. Určil jsem ho podle knihy „Hmyz a pavoukovi" a jelikož bydlím jen cca 50 m od lesa a okna máme stále otevřená, zřejmě si lumčík našel cestu až do terária. Skříň, ve které sklípkany chovám, má podél skleněných dveří asi 5 mm velkou mezeru kvůli cirkulaci vzduchu. Ta zřejmě napomohla lumčíkovi dostat se do skříně, a pak větrací mřížkou až do terária. Byl to pro mě velký šok a zklamání. Útěchou jsou mi dvě Poecilotheria subfusca, které jsou již ve 2.svleku a zatím se zdárně vyvíjejí dál.
Další z Poecilotheria, které ve svém chovu mám jsou 2 ks Poecilotheria formosa, které jsou nyní v 6.svleku a pak Poecilotheria pederseni, která je již v 7.svleku. U těchto je ale složité určit pohlaví, protože vždy po svleku mi tito tři jedinci znetvoří svlečku tak, že je z ní nemožné pohlaví určit. Takže uvidíme, až vyrostou. Závěrem bych Vám chtěl říci, že chov a odchov sklípkanů je pro mě velkou radostí, neutuchající zábavou a dobrodružstvím zároveň, a že je pořád co objevovat. Chci Vám popřát mnoho radosti z chovu sklípkanů a mnoho úspěšných odchovů.

Martin Vajs

Použitá literatura:
Fr. Kovařík, Sklípkani, Madagaskar,1998

Poecilotheria formosa

Poecilotheria ornata 0,1

Poecilotheria pederseni

Poecilotheria rufilata