Příručka pro začínající chovatele sklípkanů (na pokračování) 1.díl
Úvodem...
Tato knížka,nebo spíše brožura,která se Vám dostává do rukou je pokusem předložit hlavně začínajícím chovatelům ucelený a zjednodušený pohled na sklípkany, jako na zástupce jedné skupiny zvířat, kteří s námi sdílí tuto planetu.
Chov sklípkanů v zajetí, se stal v posledních letech velkou módou. V porevolučních dobách tento chov začal pronikat do stále více domácností a částečně začal vytlačovat jiné tradiční chovy , jako např. chov akvarijních ryb. Se zvýšeným zájmem o některé druhy, však došlo na mnoha místech k drancování původní domoviny sklípkanů - hlavně atraktivních druhů rodu Brachypelma v Mexiku. Toto drancování vedlo k zařazení rodu Brachypelma do seznamu ohrožených druhů zvířat - Cites. Z tohoto hlediska jsou proto významné vlastní domácí odchovy sklípkanů. První sklípkani se k nám dostávali přímo z jejich domoviny, nebo se také začali dovážet z okolních států, jako je Německo, Rakousko, Maďarsko apod...Již před rokem 1989 se např. v Německu konaly chovatelské burzy, kde se prodávali také sklípkani. Po roce 1989 se chov bezobratlých ještě rozrostl. Dnes také není nic zvláštního na tom, že se nejen za sklípkany jezdí přímo do jejich domoviny po celém světě. Neustále se nacházejí, objevují a revidují nové druhy a rody, které se musí vědecky popsat a správně zařadit. Systematika rozdělení druhů a rodů však není nikdy konečná a jednoznačná. Zařazení do rodů se neustále mění a reviduje. Není to ovšem ani tak chyba jednotlivých systematiků a vědců, ale systému, jako takového. My se však budeme zabývat pouze čeledí Theraphosidae, která zahrnuje zhruba 800 druhů sklípkanů. Samozřejmě, že to není číslo konečné. Ti obývají jak Evropu, tak i Afriku,Asii, Střední a Jižní Ameriku.
Začínáme....
Dříve, než začínající chovatel začne se samotným chovem, měl by dodržet jistá, nepsaná pravidla, která předcházejí samotnému nákupu pavouka.
Nejdříve by se měl snažit získat potřebné informace o problematice chovu, vybavení terárií, nároků na potravu atd... Také by měl na toto připravit své blízké. Jako první krok doporučuji zakoupit nějakou literaturu o chovu sklípkanů a pozorně si jí přečíst. Je také dobré vyhledat v místě svého bydliště zkušenějšího chovatele, který Vám může ze začátku v určitých záležitostech poradit. V knize i od zkušenejšího chovatele se dozvíte spoustu užitečných věcí. Pro začátečníka je tento krok nezbytný.
Velmi důležité je, osvojit si anatomii a fyziologii sklípkana. Latinské názvy jsou i v arachnologii nezbytné. Je dobré vědět, že zadeček se latinsky nazývá abdomen, hlavohruď - cephalothorax, klepítka - chelicery, makadlo - pedipalpus, holeň - tibia, nárt - tarsus, zánártí - metatarsus, koleno - patella, stehno - femur, příkyčlí - trochanter, kyčel - coxa, vtisk - fovea, stopka - petiolus, prsní štít - sternum, dolní pysk - labium atd...Je také dobré vědět kde najdete u sklípkana plicní vaky, pohlavní orgán, ústní otvor, oční hrbolek atd...
Je také důležité vědět, jak určité druhy žijí ve své domovině, způsob jejich života adt...Po přečtení některé z těchto odborných knih můžete začít s nákupem a zřizováním terária.
Terárium...
V prvé řadě je důležité vědět, jakého sklípkana kupujeme a podle toho terárium koupit a zařídit. Pro začátek bych doporučil některý neagresivní druh, jako jsou např. druhy rodu Brachypelma, Grammostola, nebo Avicularia.
Sklípkany lze podle způsobu života rozdělit do tří základních skupin :
1. Sklípkani stromoví:
Do této skupiny lze zařadit sklípkany rodů, jako jsou např: rody Avicularia, Psalmopoeus, Stromatopelma, Poecilotheria, Tapinauchenius, Heteroscodra atd...
Existují také rody, které nelze zařadit mezi stromové, ale je dobré jim vybavit terárium tak, jako by stromoví byli. Jsou to např. rody : Pterinochilus, Chilobrachys, Selenopelma, Haplopelma atd...
Terárium pro tyto sklípkany musí být vyšší, okolo 40 - 50 cm a základna postačí např. 25 x 25 cm. Je dobré mít větší hloubku terária. Tito sklípkani potřebují mít možnost šplhu. Je možno stěny polepit např. kůrou, hladkými kamínky atd.. Samozřejmě na zadní a boční stěny. K tomuto účelu je dobré použít některá netoxická lepidla, jako např. Herkules, nebo třeba silikon. Já jsem např. zadní stěny některých terárií potřel lepidlem herkules a poté jsem na lepidlo vysypal písek smíchaný s lignocelem, který seženete v kterékoliv terra prodejně. Nebo jsem na zadní stěnu umístil vytvarovaný a tímto způsobem opískovaný polystyren.
Způsob s opískovaným polystyrenem však doporučuji jen u stromových druhů, protože zemní druhy tento polystyren ničí.
Jako podklad se dá použít rašelina, nebo již zmiňovaná kokosová drť - lignocel.
Vrstva postačí okolo 4 - 5 cm. Dále je dobré do terária umístit různé větve, např. z korkového dubu,nebo také z ovocného stromu,které tolik neplesniví. Pavouci tyto větve využijí ke stavbě hnízda. Je také možno do terária zasadit nějakou rostlinu, jako např Scindapsus, Ficus repens a velmi se mi také osvědčili některé druhy nejedovatého břečťanu.
Tyto rostliny lze také nahradit např umělou rostlinou, ale pozor, aby neměla moc ostré hrany a konce. Vzdušná vlhkost je dle jednotlivých druhů různá. Většinou se však pohybuje v rozmezí 60 - 85 %. Vlhkost i teplota se většinou udává v každém článku, který o tom či onom sklípkanovi pojednává. Vzdušnou vlhkost zjistíme, když do terária umístíme měřič vzdušné vlhkosti, který lze zakoupit v zooprodejně, nebo na chovatelských výstavách. Teplota se většinou také pohybuje mezi 22 - 28 stupni Celsia. Opět záleží na konkrétním druhu. Obecně řečeno, snažíme se vždy přiblížit přirozeným podmínkám v jakých sklípkan žije v přírodě. Samozřejmě, že se podmínky v zajetí přírodním podmínkám mohou pouze přiblížit a ideálu nikdy nedosáhneme. Do terária umísťujeme většinou již odrostlejší sklípkany. Pro mláďata postačí bohatě umělé krabičky. Samozřejmě že je důležité, aby se i v malých krabičkách mohl pavouk pohodlně pohybovat. Obecně se udává, že krabička i terárium musí být velké tak, jako je 8 - 10 krát rozpětí nohou toho pavouka, který v krabičce bude žít. Tyto krabičky postačí pro mláďata všech tří skupin sklípkanů. Krabičky ( možno použít i klasické salátovky ), musí mít dostatečné větrání a přiměřenou vrstvu rašeliny, nebo lignocelu. K větším sklípkanům v teráriu je dobré umístit mělkou napaječku, neboli misku s vodou a vodu 1 - 2 krát týdně měnit. Napaječka nesmí být příliš velká. Obecně postačí průměr napaječky 5 cm a hloubka 1 cm. Mláďatům v krabičkách stačí narosit stěnu krabičky. Velmi důležité je předcházet různým tvorbám plísní v teráriu. Proto je velmi důležité větrání, které zajišťuje u terárií větrací mřížka. Např. u terária se základnou 25 x 25 cm postačí větrací mřížka o šířce cca 5 - 8 cm. U těchto typů terárií je dobré mít výsuvné otevírání dvířek do boku. Dvířka nainstalujeme do vodících lišt a raději ještě zajistíme proti otevření např. suchým zipem. Do terária lze umístit jako vytápění např. žárovku. Pozor ovšem na přehřátí sklípkana a vyšší teplotu, než má být ! Obecně by teplota neměla přesahovat většinou 28 stupňů Celsia.
Doporučuji žárovku červené barvy, neboť prý sklípkani červené, dlouhovlnné světlo tolik nevnímají a nedráždí je. Při ideální pokojové teplotě však žárovka není nutná. Teplotu, vlhkost a vybavení terária je prostě důležité přispůsobit konkrétnímu druhu, který chováme.
2. Sklípkani zemní:
Do této skupiny sklípkanů lze zařadit prozatím největší množství rodů. Jsou to např. rody : Brachypelma, Nhandu, Acanthoscurria, Aphonopelma, Citharischius , Cyclosternum, Grammostola, Haplopelma, Theraphosa, Selenocosmia, Pamphobeteus, Lasiodora, Vitalius, Phormictopus, Lasiodores, Chaetopelma, Megaphobema a mnoho jiných. Terárium pro tyto sklípkany nemusí být vysoké, postačí 20 - 25 cm. Důležitá je však základna, např. 20 x 30 cm. Pro jedince větších druhů, jako třeba rodu Theraphosa, je dobré mít základnu větší, např. 30 x 40 cm. Při vyšších rozměrech terárií hrozí u těchto sklípkanů pád a zranění, např. prasknutí abdomenu, což je pro sklípkana skoro vždy smrtelné. Vrstva substrátu může být okolo 5 - 6 cm, může být však i vyšší, obzvláště u rodů Theraphosa, nebo Citharischius. Je dobré do terária umístit nějaký úkryt, např. kus kůry opřený o stěnu, nebo skořápku od kokosového ořechu. Rostliny jsou zde zbytečné. Poměrně důležitá je , zvlášť u některých druhů, mělká napaječka s čerstvou vodou. Některé druhy , např. rodu Brachypelma, Lasiodores nebo Acanthoscurria z napaječky velmi často pijí. Se vzdušnou vlhkostí a s teplotou je to obdobné, jako u stromových druhů. Opět zde záleží na konkrétním druhu, jaký chováte. Obdobné je to i s větráním terária, které by mělo obecně zabírat jednu třetinu stropu terária.
3. Sklípkani noroví:
Do této skupiny můžeme zařadit např. sklípkany rodu Hysterocrates, ale nory si občas hrabou také někteří jedinci rodů Phormictopus, Citharischius, nebo dle mých pozorování např. sklípkan „El coco" z Kostariky. Ti však hrabou, pokud nemají možnost úkrytu. Samozřejmě, že to u těchto pavouků není pravidlem. Spíše záleží na jedinci a také na vámi vytvořených životních podmínkách, jako je teplota, vlhkost, nebo výše substrátu v teráriu a také na vnějších rušivých vlivech. Terárium pro norového sklípkana může být vyšší, např. 30 - 40 cm a základna 30 x 30 cm. To samozřejmě platí opět pro odrostlejší jedince. Do terária umístíme 15 - 20 cm substrátu, ve kterém si sklípkan vyhloubí nory. Lze k tomuto účelu umístit do nádrže korkové trubičky, ve kterých bude sklípkan žít a které si norami pospojuje. Nepovažuji to však za nutné. Chodby vybudované sklípkanem jsou, myslím pro něj dostatečně pevné i bez trubiček. K mým sklípkanům jsem nikdy do terária trubičky nedával a oni si sami vyhrabali krásné nory. Nelze však toto jednoznačně zavrhnout. Dále lze opět do terária umístit mělkou napaječku s vodou. Opět je zde důležité dobré větrání. S větrací mřížkou je to obdobné, jako u předchozích skupin sklípkanů.
Michal Toráň
Pokračování příště…
Použitá literatura:
František Kovařík, Sklípkani, Madagaskar, 1998;
L.Klátil, M. Veselý, Krasavci s chlupatýma nohama, Karoubek, 1995;
Volker von Wirth, Sklípkani - jak na to, Vašut, 1998;
Peter Klaas, Vogelspinnen im Terrarium;
G. Schmidt, Vogelspinnen, 4.vydání,1993
